Pro Bendavane, můžu-li říci svůj názor.
Všichni kdo péči tohoto typu postrádá, by mohl navštívit v místě bydliště svého zástupce v parlamentu a apelovat. Na bílé místo. Né všichni vědí, že tato skupina lidí vyžaduje péči takovou a takovou.Jako další cestu vidím zvolit zástupce ve svých řadách a požadat ministra zdravotnictví zda by šel tento problém řešit a jak sami parkinsonici mohou tuto věc řešit. Jistě se najdou lidi, kteří znalí pomohou tento problém řešit. Vše je o penězích, a lidech. Nejtěžší je poznat ty, kteří budou naslouchat a posléze konat.


http://www.pecujici.cz/kalendarakci.shtml

A co bychom pro to mohli udělat, aby takové zařízení v ČR bylo?

Moc všem děkuji za názor.To co jsem napsala jsem napsala ze života.Těší mě, že jsem v několika z vás našla upřímné ohlasy na problém, který pro každého jednou příjde. Je dobře říci nahlas jaké zařízení je pro Vás domovem.

Venco, moc hezky jsi to napsal. Tobě nemusím vysvětlovat. Ty víš více než já, jak my lidé přesto, že víme jaké k nám děti jsou, jako by jsme byli nepoučitelní. Toužíme po něčem co i při vší dobré vůli nám dáti nemohou. Pokud se mýlím, pak asi špatně koukám.

Ello, jsou mezi námi lidé, kteří nepříjemné odsouvají na pozdější dobu. Když je osud zaskočí pak vše hůře zvládají.
Vím můžeš oponovat. Opět z vlastní skušenosti, maminka mi říkala,"tam mám šaty kdyby došlo k nejhoršímu." Bylo mi 30 let. Nechtěla jsem slyšet, že ona má tyto myšlenky. Za 4 roky zemřela. A já díky svému postoji nepamatovala, kde ty šaty jsou. Proto vím, že jsou věci, které je třeba říkat a připravit se předem.

Závěrem musím zopakovat to co tu několikrát v obměnách zaznívá v mých přízpěvcích. Komunikace je důležitá . Jen vy víte jaké máte trápení a ti co vám chtěji být nápomocni musí vědět co potřebujete....................................

Všechny vás zdravím a chci jet připomenout, že i zde by měl žít člověk dobrovolně a PN umí tak invalidizovat, že mu nic jiného nezbyde než žít v zařízení mnohdy odkázán jen na pomoc druhých. Pěkný den MO

Venco k tvému článku není co dodat, ve všech bodech máš pravdu. domov je tam kde jsi štastný, kde máš kolem sebe lidi s kterýma se zasměješ, kterým není zatěžko ti pomoc a vubec kdy se nebojíš probudit ,že víš že nejsi sám.Tak by to mělo být. Ty třeba nemáš děti a jaký v tom je rozdíl. ten kdo je má , to ještě neznamená že se o něho ty děti postarají až nebude ten dotyčný moc. a šáhněme si do svědomí kdo tak mezi 30-50 lety, když chodí do práce , má rodinu a své problémy , se postará každodenně o staré nemohoucí rodiče.Je to zapeklitá situace a proto berme si příklad z jiných zemí , kde usnadní člověku starému, nemocnému dustojný a kvalitní dožití a né pomalé umírání v domovech duchodcu nebo v Hospicích. Ale přátelé nebudeme na to myslet , měli bychom si najít místo , pro nás nejpřijemnější a vhodné tak někde uprostřed a sejít se tam , na víkend, zasmát se, popovídat a tak co tomu říkáte?dokud je hezky . mějte krásný den bez depresí.ELLA

Milé dámy, Mário a Zojo, nevím, jak se vmísit do Vaší debaty aniž bych z té či oné strany nedostal nějaký záhlavec neboli lepáka. Diplomaticky, tedy trošku zbaběle řeknu, že máte pravdu obě.
Mluvíme zde o domově. Co je domov? Domov je místo, kde žiji zcela dobrovolně a rád, kde mně i všem, kteří se mnou ten domov sdílejí, je dobře, kde je možno žít důstojný a šťastný život. Pro takový domov bych se já, milá Zojo, zcela dobrovolně a rád rozhodl, aniž by mě nekdo rval z jakýchsi kořenů láskyplné rodiny. Ne každý tu rodinu má a když ano, ne vždy je ta rodina láskyplná. A když je člověk na obtíž, nebo když mu nemá kdo podat lék, zvednout ho když upadne, otočit ho když se nemůže sám obrátit, jít vedle něj když nemůže jít sám, podepřít ho fyzicky i morálně - co je to pak za domov? A že by se o nás měli postarat ti, jež jsme zvolili - krásný sen, leč, obávám se, jen sen.
Jsem pro domov pro parkinsoniky, obávám se však trošku "lokálního přemnožení" stejně nemocných v takovémto... zařízení. Není nad život mezi zdravými. Před časem jsem viděl dokument o japonských zdravých důchodcích, pečujících o ty méně zdravé. Výborná věc, ale bez zdravých se neobejdeme. Vznikne-li nějaký takový domov, i já budu pro, nesmí to však být ghetto vyřazených ze společnosti, ostrov malomocných, kde se všichni společně budeme radovat u společných kádí plných Mirapexinu, těšit se na další přednášku o správné výživě, krásně se klepat, až to doklepeme. Nesmí to být jedno z dalších odkladišť dosloužilých předmětů, lidošrot (jak nazval domovy důchodců můj tarý táta - dožil u mně, doma). Necítil bych se dobře ani v jakémsi spolku, vztyčujícím ráno a večer spouštějícím vlajku za zpěvu hymny parkinsoniků. I já jsem, Mário, pro takový domov, musí však být domovem.

Dovolím si souhlasit s oběma názory.

Milá Zojo, absolutně s Tebou nesouhlasím a naopak jsem to já, kdo usiluje o vytvoření domova pro PN. Jen pro nás.
Důvodů je mnoho, spojuje nás nemoc, která vyžaduje zvýšenou péči ze strany rhb, psychoterapie a jiných . Mnozí se za ta léta známe , víme co nás čeká a tak žít společně, ale v soukromí , s lidmi nám bližšími je jistě s výhodou než trávit čas v LDN , kde budeme 24 hodin v bílém andělu den co den čekat na návštěvu na posteli a s čistou hlavou přemýšlet jak dál. a že by zrovna nás příbuzní neodložili? Tomu nevěřím, přijde ta chvíle, kdy pro rodinu budeme neúnosní a bude se ohlížet po zařízeních, kam s námi. Jedna možnost je, že my tomu zabráníme a druhá, zavoláme do DPN a ti nás jistě přijmou, hlavně když my před tím budeme mít snahu jim pomoci. Tím myslím, že v čase naší pohody můžeme pomoci ostatním, kteří jsou na tom hůře. Jak? Třeba dobrovolnou pečovatelkou, ale i jinak. MO

Ps: plán je vypracovaný, ale protože se trochu bojím o jeho odcizení, zatím neuvěřejnuji.

Domov pro parkinsoniky? Jak by jste si to představovali? Nemocného starého člověka, zoufalého sama nad sebou vyrvete z kořenu odtrhnete od nejbližších a zavřete do zařízení pro něho neznámého? Neměli by se touto záležitostí zabývat úplně jiné instituce? Neměli by sami parkinsonici bít na příslušná místa a urgovat, aby při každém domově důchodců byly vyškolené sestry, které budou znalí věci? Tito lidé mají většinou příspěvky na nemohoucnost měli by býti použity k důstojnému dožití v místě bydliště co nejblíže rodině. Chodím do domova důchodců a vidím ten stesk a beznaděj. Co bych asi upřednostnila je ohled na přechod léků pod lékařským dohledem jak dokonale ustanovit dávku pro jednotlivce. A možná s pár lůžky, které by mohly využít rodinný příslušníci, kteří se 24 hodin starají o své blízké. Nepozapomělo se trochu na ně měli by si alespoň jednou v roce od dennodenních starostí odpočinout a načerpat nové síly pro dny příští. Zamysleme se všichni. Nelze do nekonečna na tyto aktivity zjískávat sponzory zde by měl zafungovat státní aparát a ti co jme je volili.

Dobrý den

Bohužel, není v ČR pravděpodobně žádné specializované zařízení pro parkinsoniky. (Konzultováno s panem předsedou Společnosti.)

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda existuje někde ve středních Čechách domov pro parkinsoniky.