„Že prý nechodím rychle ..., za to však vím, kudy a kam jdu !“  | je osvětová akce, jejímž cílem je zlepšení obecného povědomí o pomoci parkinsonikům.
Potřebné publicity hodláme dosáhnout prostřednictvím jednotlivých stupňů, schůdků, tvořených zejména kulturními akcemi.
Smyslem projektu 33°PP není získávat finance, ale informovat veřejnost o tom, že mezi námi žijí lidé s handicapy, které jsou pro laiky jen těžko představitelné a bohužel často spojené s falešnými předsudky a mýty. |
Záštitu nad projektem převzala paní Gabriela Vránová
Projekt podporuje Prof. MUDr. Evžen Růžička DrSc, přednosta Neurologické kliniky 1. LF UK PARKINSONOVU NEMOC
33°PPrvní představení:25./26. 11. 2006 Flétnové koncerty paní Hany B. Colombo v Blansku a Boskovicích 26. 11. 2006 Sborový koncert v kostele sv. Anny v Karlových Varech 13. 12. 2006 Benefiční koncert v kostele sv. Vavřince, Praha
11. duben 2007 - desátý světový den parkinsonovy nemoci
11.4. 19:00 Benefiční koncert v kostele sv. Vavřince Hellichova 18 Praha 1, Kocianovo kvarteto, umělecký přednes Radovan Lukavský, zpěv Jana Doležílková, Josef Škarka, klavírní spolupráce Richard Pohl - program zde kliknout 11.4. Ostrava, dům knihy Librex - osvětový program o parkinsonově nemoci 15.4. 15:00 Brno, Galerie Hády při 1. ZŠ Hornická 1 Brno Líšeň, procházka operetou, účinkují solisté Městského divadla v Brně, současně výstava brněnských výtvarníků 8 - 15. 4. 2007 kabelové televize Slovácka, osvětová příloha novin s as. MUDr. Rektorovou 24.-29.4. Výstaviště Lysá nad Labem, účast na výstavě Senoir & Handicap 7. 12. 2007 Adventní koncert pro Společnost Parkinson, kostel sv. Vavřince, Praha Malá Strana (foto zde)
11. duben 2008- jednáctý světový den parkinsonovy nemoci Benefiční koncert Praha Výstup na Říp Ostrava, dům knihy Librex, osvětový program Brno, program k 10.-tému výročí založení místního klubu Parkinson
12. Světový den Parkinsonovy nemoci 11.4. 2009
13. Světový den Parkinsonovy nemoci 11.4. 2010
14. Světový den Parkinsonovy nemoci 11.4. 2011 - viz titulní strana
Citát Jaromíra z fóra:
"Dřív jsem se také díval na zdravotní problémy zvenčí, nyní mám tu ''výhodu'', že je vidím i z druhé strany. Každá nemoc klade na všechny v okolí nemocného určitou zátěž, záleží na každém jednotlivci, jak na ni zareaguje. Ze zkušenosti vím, že většina lidí přijímá některé nemoci bez problémů, ale PN je jedna z výjimek. Reagují různě, od úšklebků a prohlášení o feťácích a alkoholicích až po soucit. Ani jeden extrém není příjemný. Většina citlivých parkinsoniků se před možnými nepříjemnostmi uzavírá do izolace, která se s progresí nemoci stupñuje. Jediná protiobrana je překlopení problému: můžu na svém stavu něco podstatného změnit? Těžko. Zato okolí může změnit své chování. K tomu potřebuje informace, které jsou zatím ve veřejnosti tabu. Proto je nutné ''otravovat'' zdravou část společnosti svou přítomností, vysvětlovat, přesvědčovat, že nejsme senilní alkoholici, navíc nikdo neví, jestli se zítra nebude dívat na tento problém zevnitř. Za socíku u nás jakoby neexistovali vozíčkáři . Postupně si na ně společnost zvykla, dnes už jsou přijímáni jako normální lidi. To samé se musí podařit i parkinsonikům.
Ze zkušenosti vím, že ani nejbližší příbuzní nevěří, že PN způsobuje takové problémy, ale zkuste si svázat boty šněrovadly k sobě a pak normálně jít, navlékněte si na ruce palčáky a zkuste si zapnout knoflíky u košile. Něco prostě nejde při sebevětší vůli. Druhý extrém je nadměrné usnadňování, které vede k zpohodlnění nemocného a vyčerpání pečující osoby, je nutné pochopit, že co největší míra samostatnosti zvyšuje kvalitu života, pomoc by měla přijít včas, ale ne předčasně. Při dodržování životosprávy je možné i s tou potvorou za krkem důstojně žít, brát všechno, tak, jak to přijde, zoufalství nic neřeší."
|
| Celkem je online 4 uživatelů :: 1 registrovaný, 0 skrytých a 3 návštěvníků
Registrovaní uživatelé: google [bot]
|
| Svátek má Dobromila, zítra Vanda, vše nejlepší! |
| 
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
