Přihlásit se
Registrovat
FAQ
HledatF
|
Parkinson a sexSexuální život parkinsonikůNěkolik poznatků o sexuálním životě parkinsoniků MUDr. Dagmar Bártová Sex je významnou součástí života. Je-li naším cílem uchovat při onemocnění parkinsoinismem životní aktivity na optimální možné úrovni, neměl by sex být za strany pacientů ani jejich lékařů opomíjen. V praxi toho o sexuálním životě parkinsoniků mnoho nevíme. Teoreticky se touto problematikou podrobně zabýval Michal Pohanka ze Sexuologického ústavu v Praze a Petr Kaňovský z Neurologické kliniky v Olomouci. Z jejich obsáhlé práce o řízení mužské sexuality na centrální úrovni vybírám z citací světové literatury praktické poznatky, týkající se souborů o jejichž sexuálním životě bylo referováno. Pacienty, trpící Parklnsoinovou chorobou, postihují sexuální dysfunkce nejrůznějšího druhu v 50 –70% a také ztráta zájmu o pohlavní život jak muže tak i ženy,U mužů je to nejčastěji porucha erektivní potence, ,následovaná ztrátou chuti do pohlavního života. U žen se poruchy projevují snížením vaginální lubrikace ( zvlhčení ) a ztrátou zájmu o sex. Jedni z autorů vyšetřili l5 mužů a l0 žen ve věku do 36 let Víc byly postiženy ženy než muži. Významné snížení libida (sex. vzrušivosti a chuti do sexu) udávalo 40% mužů a 70 % žen. Snížení frekvence běžných sexuálních aktivit uvedlo 30 % mužů, ale až 80 % mladých parkinsoniček. Nejpodrobnější studie, která se zabývala kvalitou sexuálního života parkinsoniků, byla provedena na základě dotazníkového vyšetření u více jak 90. pacientů. Kvalita sexuálního života byla narušena u všech pacientů a významně se zhoršovala s progresí choroby. Když jsem se jako parkinsonička zúčastnila rekondičního pobytu vr Štikově v roce 2005, pokusila jsem se získat alespoň orientační informace o sexuálním životě většího množství českých parkinsoniků obojího pohlaví. Celkem se rekondičního pobytu zúčastnilo 45 nemocných 26 mužů a l9 žen. Při vstupním vyšetření dala rehabilitační lékařka každému účastníkovi anonymní stručný dotazník především o celkové spokojenosti v pohlavním životě před onemocněním, na začátku choroby a v současné době.Dotazník byl vracen lékařce v zalepené obálce. Ze 26 mužů odevzdalo vyplněný dotazník 20 přítomných, , z 19ti žen 18,,2. muži.vrátili v zalepené obálce dotazník nevyplněný. O tom, proč více mužů zůstalo odpověď dlužno, lze jen spekulovat Pro muže je patrně otázka sexuální spokojenosti citlivější. To, že jim nespokojivý sexuální život vadí, uvedlo 12 mužů, ale jen 4 ženy. Nevýhodou průzkumu bylo ,že účastníci rekondičního pobytu byli vesměs z vyšších věkových ročníků, muži ve věku 52-74 let, ženy ještě o něco starší 59 –79 roků Věk v době onemocnění byl u mužů 26 – 50 roků, průměrně 48 l, u žen 27 – 72 roků, průměrně 59 let. Svůj sexuální život považovalo za uspokojivý před onemocněním 18 mužů, jeden za neuspokojivý, jeden sex. nežil.. Na začátku onemocnění a po zahájení léčby se sexuální spokojenost zhoršila u dvou mužů. V době vyšetření, tj. ale v průměru po 12 letech ,zůstal sexuální život uspokojivý u čtyř mužů , dva z nich ale uvedli výjimku, 54letý muž konstatoval „doma to nejde, jinde ano“, zatímco další padesátník si stěžoval na mimomanželskou impotenci., Další dva muži se spojeným nebo ucházejícím sexem byli překvapivě přes 70 roků staří, dlouho nemocní, ale žijící v několik desítek let trvajících manželských vztazích.j 6 pacientů sexuální život vzdalo a ostatní se pokoušeli byť neuspokojivě sex. uplatnit. Jak je patrné a pochopitelné, je ve hře mimo vlastního onemocnění a léčby řada dalších faktorů. Z žen označilo svůj sexuální život před onemocněním za uspokojivý nebo ucházející 15. jedna za neuspokojivý, 2 sexuálně nežily. Po onemocnění zůstal uspokojivý či ucházející sexuální život u sedmi, neuspokojivý u devíti a 2 sex. nežily.V době rekondičního pobytu tři označily svůj sexuální život za ucházejíc, jedna za neuspokojivý, 13 sexuálně nežilo, 11 nemělo partnera. U mužů chyběla partnerka jen ve dvou případech. Výsledky průzkumu , bohužel nemůžeme srovnat s jinou skupinou nemocných nebo zdravých z analogických věkových kategorií. Nabízela ba se skupina diabetiků, kardiaků, nebo hypertoniků. Weiss a Zvěřina zjistili, že občasné sexuální styky mají v ČR muži i ženy nad 60 let v 80%. Sexuální spokojeností se zabývali u 862 mužů reprezentativního souboru starších 15 let. Spokojenost se svým sexuálním životem vyjádřilo celkem 76% mužů a přes 78% spokojených bylo ve věkové kategorii 45 až 59 let a nad 60 roků. Při tomto srovnání je sexuální spokojenost mužů-parkinsoniků s trváním choroby podstatně postižena, při čemž muži i ve vyšších věkových kategoriích Špatně snášejí neuspokojivou sexuální funkci. Že dovedou i k této otázce někteří přistupovat s humorem, byt černým, dokázal pacient, který kladně hodnotil, že manželce díky svému onemocnění ( patrně třes rukou ) nemusí kupovat vibrátor. Znovu se k problematice vrátit mě přiměl příspěvek Kytky „Empatie a sex.“ Napadla mě myšlenka, jak bych se mohla pokusit pomoci ostatním i sobě. Při posledním rekondičním pobytu ve Štikově v letošním roce jsem zjistila, že moje motorika se zhoršila na tolik, že jsem schopna bez následků absolvovat asi 50% programu. Přitom bych se další účasti nerada vzdala, jde i o psychologickou rehabilitaci, ke které přisívá život mezi stejně postiženými včetně zábavných aktivit. Mohla bych využit svých zkušeností ze sexuologické praxe a skupinové terapie a v případě zájmu vytvořit jednu ( event. I dvě ) skupiny podle zájmu ) které by se společně zabývaly, jak bývá zvykem ob den nebo denně 1 a půl hodiny, partnerskou a sexuální problematikou. Čekám s napětím na odezvu na svou nabídku. Že by mě potěšilo její kladné přijetí, nemusím dodávat. V Brně dne 03.8.2006 MUDr. Dagmar Bártová, odborná lékařka oboru psychiatrie a sexuologie, t.č. starobní důchodkyně. Děkujeme MUDr. Dagmar Bártové za poskytnutí tohoto příspěvku. Dle odezvy na tento článek je MUDr. Bártová ochotná vytvořit a vyhodnotit, na výše uvedené téma, anonymní dotazník. Sexuální život a PN Petra Kotková, studentka psychologie FF UK v Praze V posledních letech se v odborné i populárně zaměřené literatuře pojednávající o jakémkoli chronickém onemocnění stále častěji setkáváme se slovním spojením "kvalita života". Jednotlivé definice se poněkud liší především v tom smyslu, na které aspekty života se zaměřují, avšak většina koncepcí nemůže opomenout sexualitu. O tom, že je především v ČR třeba zvýšit pozornost, která je sexuální problematice nemocných věnována, svědčí například statistické šetření Weisse a Zvěřiny (1998). Významné jsou také psychologické faktory, především deprese a úzkost, které PN často doprovázejí, ale také nízké sebevědomí, změna rolí v páru, partnerské konflikty, v pozdních stádiích dokonce psychotické komplikace či poruchy kognitivních (poznávacích) funkcí. Nyní k vybraným výsledkům zahraničních výzkumů.Velmi podrobně se touto proble-matikou zabýval například výzkumný tým profesora Klause Beiera z Humboldtovy univerzity, který se soustředil na souvislosti sexuálních dysfunkcí.Výsledky publikované v roce 2000 poukazují mimo jiné na závažnost této problematiky, protože zatímco před stanovením diagnózy PN uváděl poruchy sexuální apetence, vzrušivosti a dosahování orgasmu pouze každý desátý muž a osmá žena z výzkumného vzorku, po stanovení diagnózy to byl již každý čtvrtý muž a pátá žena. Co se týče nejčastěji uváděných symptomů nemoci ovlivňujících sexualitu, jednalo se u mužů především o hybné komplikace (53%), redukci jemné motoriky (47%) a třes (33%). Ženy uváděly kromě těchto symptomů častěji psychické fenomény jako depresi (30%) a strach (28%). Studie se zabývala rovněž vybranými léky, které ovlivňují sexualitu u PN, a partnerskými aspekty sexuálního života pacientů. Autoři uvádějí léky, které dle jejich výzkumu nejvíce ovlivňují sexualitu mužů a žen s PN. Jedná se o preparáty obsahující L-DOPA, především o Madopar a Nakom, a dále také o některé agonisty dopaminu. Jacobs a Vierrege se zaměřili na mladé pacienty s PN. Jejich soubor tvořilo 121 pacientů s věkovým průměrem 45 let a kontrolní skupinu zdravých tvořilo126 osob. Obě skupiny byly dle autorů srovnatelné co se týče pohlaví a věku. Osoby s PN byly více nespokojeny se svým současným sexuálním životem a vztahy, zatímco sexuální postoje (postoj k homosexualitě, interrupci atd.) obou skupin se lišily jen velmi málo. Následné analýzy ukázaly, že výše zmíněné hodnocení sexuálního života u mladých pacientů s PN je ovlivněno depresí a nezaměstnaností. Další významnou autorkou zabývající se souvislostmi sexuality a PN je Gila Bronner, jejíž přístup k sexuálním problémům při PN byl již nastíněn v tomto časopisu v čísle 11/2002.V jedné studii se například věnovala premorbidnímu (tj. před stanovením diagnózy) a současnému sexuálnímu fungování 75 osob s PN. Jak je patrné z výsledků, ženy uváděly nejčastěji potíže se vzrušivostí a dosahováním orgasmu, zatímco muže nejčastěji trápily erektilní dysfunkce. Zajímavým výsledkem studie prováděné s pomocí Derogatisova dotazníku bylo zjištění, že zatímco sexuální aktivita osob s PN je většinou nižší než u kontrolní skupiny zdravých osob, v sexuální fantazii je tomu naopak. Sexuální fantazie také rostla s délkou trvání PN. Terapie sexuálních obtíží by se nejprve měla farmakologicky a rehabilitačně zaměřit na zmírnění symptomů PN, které mohou být jejich příčinou (viz výše). Specializovaná terapie sexuálních dysfunkcí zahrnuje především farmakologickou,chirurgickou a psychologickou léčbu. Léčba farmakologická se zaměřuje například na zvýšení či snížení mužské a ženské sexuální touhy, zlepšení erekce (např. Cialis či Viagra, o jejímž kladném vlivu na sexualitu mužů s PN referuje několik studií) a ovlivnění předčasné ejakulace (užívají se nejčastěji malé dávky anxiolytik, antidepresiv, sedativ). Závažnější poruchy erekce je možno řešit rovněž pomocí intrakavernózních injekcí, tedy injekcí obsahujících látky s účinky na cévy, které si pacient po zácviku u lékaře aplikuje do topořivých těles penisu. Další možnost představují takzvané podtlakové erektory. Chirurgický zákrok je indikován především u cévních poruch a nabízí rovněž krajní řešení poruch erekce prostřednictvím penilních endoprotéz. Pokud je pravděpodobné, že sexuální problémy pacienta mají primárně psychologické kořeny, je vhodná specializovaná, nejlépe párová psychoterapie (racionální, dynamická, tréninková, hypnoterapie). Bassonová publikovala terapeutický přístup vycházející z klinického popisu osob s PN a jejich partnerů, kteří již vyhledali pomoc z důvodu sexuálních problémů. Pokusila se pomocí polostrukturovaného rozhovoru eliminovat, co způsobuje změny v sexuální touze, funkci, sebevědomí, partnerském sexuálním životě. Soustředila se na terapeutické možnosti párové terapie a uvádí postupy pro zvládání nejčastějších sexuálních problémů pacientů (např. erektilních obtíží a farmakologicky podmíněného nadměrného zvýšení sexuální touhy). Srovnání výsledků většiny publikovaných výzkumů svědčí mnohdy o značné odlišnosti závěrů a na podílu jednotlivých faktorů dosud neexistuje konsenzus. Proto jsem si toto téma zvolila pro svou diplomovou práci, která zkoumá vztah psychologických faktorů a sexuality prostřednictvím statistického zpracování anonymní dotazníkové baterie, určené pro účastníky rekondičních pobytů. Cílem diplomové práce je krom jiného stimulovat odbornou diskusi na toto téma za účelem zkvalitnění péče o nemocné s PN v sexuální oblasti. Zatím mám k dispozici pouze průběžná data, ale výsledky bych v případě zájmu publikovala v některém z příštích čísel tohoto časopisu. Všem, které tato problematika zajímá a není pro ně překážkou německý jazyk, zašlu (viz e-mail) v případě zájmu kontakt na společnost Deutsche Parkinson Vereinigung, která bezplatně poskytuje rozsáhlé materiály pro pacienty, či jakékoli další informace. Ráda bych touto cestou poděkovala prof. Weissovi za cenné připomínky ke koncepci mé diplomové práce, as. Ireně Rektorové a prof. Růžičkovi za konzultace, organizátorům rekondičních pobytů (zvláště panu Juskaničovi) a všem respondentům, kteří mi věnovali svůj čas. Petra Kotková
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
