Přihlásit se
Registrovat
FAQ
HledatF
|
Lázně či rekondice ?MUDr. Ludmila ČapkováNejprve se představím, jsem lékařka, mým oborem byla od r. 1970 rehabilitace, před tím interna, neurologie. Ovšem, Parkinsonika nám poslali na cvičení jednou, možná 2x za celou mou éru. Nevím, jak moc se to dnes liší. Hned po odchodu do důchodu v roce 1991 jsem se zapojila do prvních projektů, což byly rekondiční pobyty osob po cévních mozkových příhodách. O několik let později jsem byla u zrodu rekondic Parkinsoniků. Balneologie byla rovněž mým atestačním oborem. Co tedy - lázně nebo rekondice ? Podle mého názoru obojí. Lázeňské směrnice zřejmě před léty tvořil buď úředník, nebo lékař-úředník, který měl znalosti odpovídající i době mého studia. Parkinsonovou chorobou onemocní člověk průměrně od 75 nahoru, do tří let je nepohyblivý, do pěti umírá, protože léčení neexistovalo. Výjimky byly vzácné. Přeháním, ale tak nějak to bylo. Nutnost změny je mimo diskuzi. Do doby než se směrnice změní, musí se Parkinsonik pokusit dostat do lázní na jakoukoliv jinou diagnosu, nejčastěji na bolesti páteře, nebo arthrosy u starších, nebo na něco jiného. Teprve v lázních požádat v první řadě o denní skupinové cvičení, nebo cvičení ve vodě, plavání. To ostatní jako vířivky, je víc příjemné, než nutné, nesmí toho být tolik, aby nezbyla síla na cvičení. Masáže mohou ulevit . Důležité jsou vycházky, chůze v terénu, tanec. V lázních záleží jen na každém jedinci, jestli pro něho budou lázně společenskou událostí s masážemi, koupelemi a předváděním toalet / zase přeháním/, nebo jestli na sobě bude pořádně pracovat. Vím o čem mluvím. Velká výhoda je, že jsou 3 až 4 týdenní a že je hradí pojišťovna. A rekondice ? V žádném případě nemají nahrazovat lázně. Mohou se dokonale podařit, nebo být úplným fiaskem. Všechno záleží na osazenstvu / vedoucí, lékař, instruktorky / stejně jako samotných účastnících pobytu. Pochopitelně na prostředí, hotelu, stravě, přístupu lidí. Někdy stačí jeden dva chroničtí nespokojenci a výsledkem je nespokojenost, špatná nálada téměř všech. Rekondice nejsou společenská záležitost, i když také, ale v podstatě obrovská dřina , jak pro nemocné , tak pro vedení. Když přijedete zvláště poprvé s pocitem, že je to všechno pro kočku, že jedete jen proto, abyste vyhověli rodině, nebudete to mít jednoduché. Zvláště první pohled na 40 až 45 Parkinsoniků v různém stadiu nemoci a různými příznaky, bude obrovským šokem. Současně uvidíte, jak se lidé při příjezdu radostně vítají a objímají a jak se navzájem vyhledávají, tak vám napadne, ono to snad nebude tak strašné, když se sem rádi vracejí. Pochopitelně, aby mohl celý program fungovat, je zapotřebí určitá kázeň všech; od nástupů na ranní rozcvičky, do jídelny, na dopolední i odpolední cvičení i pohybové hry. Tato část je povinná. Soutěžení v šipkách, stolním tenisu a dalších, když se do nich přihlásíte, si časově zařadíte každý sám. Někteří dáte přednost podvečerním relaxačně-meditačním chvilkám při hudbě. Ke společným zpěvům u táboráku, nebo v hale při kytaře / pokud si ji někdo z vás s sebou přinese /, také k tanečním večerům, letu čarodějnic či módním přehlídkám a mnoha momentálním nápadům, nebude nutné nikoho přesvědčovat. Mimochodem, tanec a jakýkoliv pohyb při hudbě je to nejlepší, co můžete svému tělu dopřát. Mrzí mě, že neumím tai-chi. Přidám ještě logopedii a individuální spíš psychologický pohovor s lékařem. Zapomněla jsem na odbornou přednášku a společný odpolední výlet autobusem. Že to všechno nestihnete? Ale ano, a ještě si zaplatíte masáž a doběhnete si ke studánce pro vynikající pramenitou vodu a také nakoupit dobroty do Nové Paky. Zařazujete se podle svých fází "on a off". Stačíte si sdělovat své zkušenosti, svěřovat s radostmi i nezdary, nebo se svým bojem s depresí, jeden od druhého se učíte jak zacházet se sebou - tohle všechno vám lékař, pokud sám není Parkinsonik , poví jen podle zkušenosti jiných. Píši toho tolik právě pro nové členy Společnosti, aby nemuseli pročítat všechna čísla časopisu Parkinson, kam ing. Dvořák po léta zařazoval závěreční zprávy Květy Kánské, pana Buzka, Dity, Petry, za ta léta mnoha dalších, i moje. Jet na rekondice znamená osvobodit se na chvíli od denních starostí, oželet svůj internet nebo televizní seriály. Přinutit každý sám, své poslušnost odmítající tělo a přidat se s dobrou náladou do všeobecné někdy i vřavy. Svůj Tanec s vlky si ovšem musíte odtančit každý sám, v kolektivu to však bývá jednodušší. Nezůstává tam nikdo sám. Pan Parkinson se stal vaším trvalým partnerem. Horším, než nejžárlivější manžel. Večer jde s vámi do postele, ráno se s ním budíte. Neopustí vás ani na vteřinu, nikdy nebude nevěrný. Nezbývá, než pravidelným pohybem bojovat o každou dosud zdravou buňku svého mozku a o každý dosud aspoň trochu fungující sval. Já vím, mně se to lehko radí. Mám jen rodový esenciální třes, který po osmdesátce, když se přidala extrapyramidová ztuhlost, zbavil mého otce a před tím i jeho matku schopnosti sebeobsluhy. Dyskinézy jsem si na několik týdnů vyzkoušela, když se nedařilo léky zvládnout úzkostné stavy při depresi. Na štěstí jen na několik týdnů. Přiznám se, že všechny z vás, které si pan Parkinson vybral za své druhy, bezmezně obdivuji. Oceňuji i vaše životní partnery, kteří našli sílu a odvahu neutéct.
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
